THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nikdy jsem nebyl příznivcem malých gramodesek. I v době, kdy na nich vycházely všechny ty „Posloucháte Větrníky“ a byla to jediná možnost poslechnout si studiové nahrávky oblíbených kapel, mě na nich štvalo, že ve chvíli, kdy to člověka začalo bavit a dostal se do obrátek, byl konec. A jinak tomu pochopitelně není ani na společném splitku FORGOTTEN SILENCE a CHIASMATIC.
Starší má přednost. A Zapomenuté ticho moji nechuť k malým plackám evidentně nesdílí, neboť se podobných radovánek účastní často a zřejmě i rádi. „Tumulus“ je představuje s povedeným Krustyho skřehotáním do mikrofonu, zastřeným zvukem a podivně nazvučenou bicí soupravou. Hammondovské rejstříky tentokráte překrývá spousta pokroucených klávesových šlehanců, skladba má slušný rozptyl, od recitací, klidnějších poloh až po rychlé rubanice, osobně ale žádné velké nadšení nesdílím. Je to takové normální.
„Mladá krev“ až tak mladou krví není, neb se za ní ukrývá zkušené PALADRAN-í duo Hyenik/Pedro, posílené členským příspěvkem uskupení Musica Folklorica a kdoví kým ještě. Jejich „Temptament“ je ten očekávaný „Folkloreček“ nejen s bicíma, ale i s tradičně výstavní sólovou kytarou, která od cimbálového úvodu přebírá štafetu, chvíli se vzájemně štajgrují, chvíli vzorně spolupracují, dojde i na housličky, zkrátka příjemné melodické číslo. Jen ty tři a půl minutky jsou... no, jako prd. A nějaké pokračování v nedohlednu...
Pro příznivce závodění v muzice snad jen dodám, že v mých uších vítězí cimbálový spurt, ale body za podobné „kraťasy“ nečekejte.
Vydáno: 2008
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 11:28
Tumulus tak 7,5/10, Chiasmatic plných 10, takže to máááme... 8,5 zhruba :)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.